Povídka → Upíří deníky → Společná trápení 4. část

31. srpna 2013 v 14:11 | Lily |  Povídka → Upíří deníky → Společná trápení
Sice jsem na nějakou dobu s blogem sekla, proto je povídka pro ty, kteří ještě zůstali věrní a také pro nové čtenáře, kterým se aspoň trochu líbí. Omlouvám se za chyby.



"Rosalindo, to je Katherine. Katherine, to je moje sestra, ale to už ti asi došlo," představila dívky Elena.
"Jasně, že jo. Takže čtvrtá dvojnice, hmmmm? Třeba budeš zábavnější než tady Elena," spekulovala s úšklebkem Katherine.
"Nech toho!" okřikl ji Damon hlasitě.
"Ráda tě... poznávám," vzpomněla si Rosalinda na své dobré vychování.
"Mohli bychom se dostat k věci?" vzdychl Stefan, který postával za Rosalindou.
"Co tím myslíš?" divila se Katherine.
"Proč jsi tady?" vypálil Damon.
"Chtěla jsem vás zase vidět. Hele, pořád nechápu, proč si nechala Stefana, Eleno. To mě docela zajímá. A taky se moc ráda poznám s tvou sestřičkou," odpověděla mu klidně.
"Takže dvojnice jsou čtyři? Říkali jste, že jen já a Elena... nebo ne?" zeptala se Rosalinda.
"Tatia, Katherine, Elena a ty," vysvětloval jí Stefan.
"Kdo je Tatia? O té jsem nikdy neslyšela," přiznala Elena.
"Úplně první dvojnice - myslíme ale, že už je mrtvá," odpověděl jí Damon.
"Tak snad je," zamumlal skoro neslyšitelně Stefan.
"Z vašeho povídání jsem pochytila něco o léku," usmála se Katherine.
Stefan, Damon, Elena, Jeremy a Matt se po sobě podívali. Rosalinda jen odvrátila hlavu a na nic se nevyptávala.
"Proč ho chcete najít?" zajímalo Katherine.
"Aby Elena už nebyla připoutaná k Damonovi a mohla být člověk," vysvětil jí Stefan.
"Proč jí všechno říkáte? Jak můžete vědět, že je na naší straně!" promluvil konečně Jeremy.
"Odkud vlastně víš o léku?" zeptal se podezíravě Matt, který jen tiše poslouchal.
"Ále... Rebekah mi všechno pověděla," prohodila Katherine.
"REBEKAH?" vybuchla Elena. "Vy dvě jste snad kamarádky, nebo co?"
"Trochu," pohodila hlavou Katherine.
"Já už nic nechápu," vzdychl Jeremy.
"Takže, začneme od začátku," přemýšlela Elena. "Klaus má meč, který je prý důležitý... co já vím, k čemu. Takže by se ho někdo měl zeptat nebo spíš z něj dostat, kde ten meč je, plus další věci o léku."
"Jsi geniální," vyhrkl Damon.
Elena se potěšeně usmála. "Děkuju."
"Kdo by ale dokázal dělat takové věci s Klausem, to tedy vážně nevíme..." řekl ironicky Stefan.
"Caroline," vzdychla Elena.

**

"To tedy v žádném případě! Já pro vás takové věci dělat nebudu. Už tak mám svoje drama s Tylerem a vším, co se toho týká. Ne, ne a ne! A kdybys mě napoprvé neslyšela, říkala jsem NE!" křičela Caroline do telefonu.
"Co se stalo, Caroline? Co jsme ti udělali, že jsi tak naštvaná?" Ozval se ze sluchátka Elenin hlas.
"Zaprvé - neustále mě podceňujete. Zadruhé - ty, Eleno, na mě a Bonnie úplně zapomínáš. Myslela jsem, že jsme kámošky! A zatřetí - právě mi někdo klepe na dveře," odpověděla jí blondýnka, třískla sluchátkem, až se rozlomilo na dvě části a spěchala ke dveřím. Cestou se uklidnila, upravila si vlasy a pak teprve otevřela dveře.
Na prahu stála asi osmnáctiletá dívka, kterou Caroline neznala. Měla dlouhé hnědé, lehce nazrzlé vlasy a tmavě hnědé oči a byla oblečená do obyčejných džín a bílého trička.
"Ahoj. Co potřebuješ?" zeptala se Caroline a snažila se, aby mluvila klidným tónem.
Dívka se mile usmála. "Jmenuju se Dajana Strengeová a jsem tu ve městě nová. Když jsem sem přijela, doufala jsem, že tu zastihnu svou kamarádku Hayley, ale nemůžu ji najít. Prý bydlela u Tylera Lockwooda, ale byla jsem u něj doma a tam nikdo nebyl. Pak jsem si vzpomněla, že když mi Hayley jednou volala, pověděla mi o Tylerově přítelkyni Caroline. A já jsem prostě nemohla odolat a zeptala jsem se, kde bydlí. Jsi Caroline Forbesová, že?" Celý svůj proslov zakončila otázkou, ale stejně to působilo, že si ntu řeč připravila předem.
"Ano, to jsem já. Ale já a Tyler už spolu nechodíme - a ne, neptej se proč. S Hayley ses zrovna minula, ona totiž odjela," odpověděla stručně Caroline. Rozhodla se pomlčet o tom, že nejdřív vydala na smrt téměř všechny Klausovi hybridy.
Dajana lehce zrudla a najednou se zdála ještě menší. "Ach tak... a nevíš, kde bych tu sehnala bydlení? Třeba se Hayley vrátí..."
Caroline se na chvíli zamyslela. Dajana se zdála být milá a vypadalo to, že neví nic o nadpřirozených bytostech. "Můžeš se ubytovat u nás," navrhla jí. Co by mohla ztratit? V domě mají sedm ložnic a její máma chodí z práce v noci, ta si ani nevšimne,že u nich někdo jiný bydlí.
Dajaně se na tváři roztáhl upřímně radostný úsměv. "Díky, Carrie," špitla.

**

"Co budeme dělat?" vyptávala se stále a stále dokola Rosalinda Stefana.
"Ty nic," uzemnil ji. "Ostatní pojedou přesvědčit Bonnie, aby pomohla s Klausem. Já tu zůstanu s tebou."
"Nepotřebuju hlídat!" ohradila se Rosalinda.
Tak podobná svojí sestře, pomyslel si Stefan a usmál se, ale úsměv mu nedošel až k očím.
"Proč nemůžu jít taky?!" rozčilovala se.
"Všichni, co jdou jsou..." Stefan se zamyslel, "nadpřirození."
Rosalinda otevřela pusu, ale pak ji zase zavřela. Uvědomila si totiž, že je pravda. Téměř.
"Matt ne," trvala na svém.
"Matt..." Stefan vzdychl. "Matt je Matt."
"A nemohla bych aspoň něco udělat?"
"Vlastně ano. Můžeš jít ke Caroline domů, zavezu tě tam. Zkus se s ní spřátelit. Potřebujeme, aby pro nás udělala pár věcí," napadlo ho.
"Super!" zajásala Rosalinda nadšeně.

**

"Caroline, jak jsi říkala, že se jmenuje ten tvůj přítel?" zeptala se trochu podezíravě Dajana. Seděla spolu s Caroline a Rosalindou v Carolinině obýváku na pohovce a povídaly si.
"Není to žádný můj přítel," odsekla Caroline, ale zlou dělala jen na oko. "A jmenuje se Klaus."
"Ten prý má nějaký meč," vyhrkla Rosalinda, když si vzpomněla, co se stalo ráno.
"Máš pravdu. Meč nás má dovézt k léku na upírství," řekla najednou naprosto nečekaně Dajana.
"COŽE??" Rosalinda i Car vytřeštily oči. "Ty víš o upírech?"
"Samozřejmě," odpověděla Dajana nevzrušeně, ale víc už neřekla.
Potom seděly nějakou dobu všechny tři na stejném místě a dobré tři hodiny se nepohnuly z místa. Tentokrát mluvily opravdu otevřeně. Rosalinda i Caroline se cítily mnohem lépe, ale ani v uvolněné společnosti Dajana nepověděla odkud je, jak ví o nadpřirozených bytostech, od koho ani nic jiného o sobě. Vlastně mluvila převážně Caroline.

**

"Bonnie, Bonnie, můžeš prosím otevřít?" dotazovala se hlasitě Elena a bušila na dveře. "B-O-N-N-I-E!"
"Něco není v pořádku," zamyslel se Stefan.
"Máš pravdu. Je tu cítit krev," napadlo Damona.
"Ách, bože," Katherine se teatrálně opřela o dveře a vzdychla. "To ty dveře nemůžete normálně vyrazit?"
"To ne," lekla se Elena. "Aby se něco netalo Bonnie."
"Eleno, uhni!" zvolal Jeremy, přistoupil ke dveřím a opřel se do nich. Vypadly z pantů a průchod k Bonnie byl volný.
Jeremy, Elena, Stefan, Damon, Matt i Katherine se nasáčkovali dovnitř a začali hledat Bonnie.
Našel ji Matt, v obýváku. Seděla na studené podlaze a plakala. Teprve potom si Matt uvědomil, že před ní leží mrtvé tělo profesora Shanea. Krev byla všude kolem.
"Panebože, co se stalo!?" vykřikla Elena, když dorazila do místnosti. Náhle se prudce zarazila a dala si ruku před pusu. "J-já nemůžu... je mi to líto..." se vzlykem utekla z pokoje ven.
Další vběhli dovnitř Stefan a Damon. Stefan se rychle odvrátil a Damon pospíchal utěšit Elenu.
Následoval Jeremy. Okamžitě se rozběhl až k Bonnie a rychle a tiše s ní začal mluvit.
Matt jen stál a koukal. Stefan se už zpátky neotočil. A Katherine se znuděně opřela o dveře a pozorovala scénu před sebou.

V tu chvíli se najednou odněkud vynořil blonďatý záblesk a uprostřed místnosti stála Rebekah. Otírala si z obličeje krev a smála se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andy Andy | Web | 31. srpna 2013 v 16:35 | Reagovat

Moc se ti to povedlo a máš hezký blog :)

2 Kath Kath | E-mail | 10. září 2013 v 18:34 | Reagovat

kdy bude další?

3 Lily Lily | 12. září 2013 v 20:26 | Reagovat

asi za týden

4 Mujicek Mujicek | 7. října 2013 v 14:37 | Reagovat

"A zatřetí - právě mi někdo klepe na dveře". XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama