Povídka → Upíří deníky → Společná trápení 2. část

23. ledna 2013 v 17:35 | Lily |  Povídka → Upíří deníky → Společná trápení
Moc děkuji za komenty u minulé části. Proto jsem se rozhodla věnovat druhou kapitolu Vesper, Rosie, Radce a Dee*. Snad se vám bude líbit a i všem ostatním! Lily




Vlak zahoukal a zastavil. Kolem se rozrostla hustá šedá pára, která doslova tlačila do očí. Z vlaku začali vystupovat lidé. Stará dáma, muž ve středních letech, maminka s dítětem...
Poslední šla asi patnáctiletá dívka. Dlouhé hnědé vlasy měla lehce zvlněné a velké hnědé oči se zamyšleně upíraly do dálky.
Byla oděna v nádherných růžových nadýchaných šatech a působila jako princezna. Sotva vystoupila, začala se nepatrně rozhlížet, stále ale neztratila nic ze své důstojnosti.
Stefan zamířil přímo k ní. Zpozorovala ho a usmála se.
"Stefan Salvatore. Jsem tu, abych tě odvezl k tvým sourozencům Eleně a Jeremymu. Psali ti dopis," vysvětloval a napřáhl k ní ruku.
"Jistě," přitakala a její úsměv se rozšířil ještě více. "Rosalinda Gilbertová, i když to už zřejmě víš. A ty jsi...? Přítel mé sestry? Kamarád bratra?"
Stefan sklopil hlavu. Určitě by se zarděl, kdyby nebyl upír. "Jsem rodinný přítel," odpověděl po několika zaváhání.
Rosalinda jen kývla a usmála se ještě víc, tedy pokud to bylo možné. Stefanovi ale přišlo, že ano. V tom úsměvu toho bylo hodně - zdvořilost, kapka radosti a možná i porozumění. Jako by přesně věděla, oč jde.
"Půjdeme?" zeptal se Stefan a vzal dívce malý růžový kufr s roztomilým štěnětem. Bylo trochu jako ona.
Kývla a vydala se za ním. Její úsměv z tváře však ještě dlouho nezmizel a Stefanovi připomněla jasný slunečný den, kdy zlatavé paprsky ne a ne přestat svítit.

**

Ozval se zvonek u dveří. Elena se chystala vstát, ale Damon ji zadržel.
"Dojdu tam," nabídl se.
"Ne, klidně tu zůstaň. Je to MOJE sestra, takže ji půjdu přivítat JÁ," protestovala.
Nakonec se ke dveřím vydali oba. Damon cítil, že mezi nimi se teď děje něco hodně špatného, jen nechápal, co.
"Eleno, co se stalo?" zeptal se asi vteřinu předtím, než zmáčkla kliku.
"Odjel si a nezavolals. Měla jsem strach o tebe i o Jeremyho. A jak, co se děje?" vyjela na něj a nechala kliku klikou.
"Promiň Eleno," omlouval se sklesle Damon, i když věděl, že omluvou to asi nespraví.
"Ne - promiň já. Myslela jsem si takové pitomosti, třeba že mě máš rád a tak..." řekla a po tvářích se jí začaly koulet slzy.
"Eleno," zašeptal a objal ji. Tentokrát se opravdu rozplakala. "Měla jsi pravdu."
Vzhlédla a odtáhla se o něj. "Vážně?" zajímala se a setřela si slzy z tváře.
"Ano," usmál se Damon a políbil ji.
"Otevřete někdo sakra, nechceme tu stát celý den!" Ozvalo se za dveřmi.
Elena a Damon si vyměnili šťastný pohled a Elena otevřela.

Na prahu spatřila - no, jak to říci - kdyby nevěděla, že je to její sestra, myslela by si, že stojí proti nějaké divné Katherine. Dívka opravdu vypadala jako Katherine. Měla na sobě nadýchané růžové šaty a její vlasy byly lehce zvlněné.
Eleně přišlo, že se dívá do zrcadla. Tedy přesněji - kdyby nevěděla, že má na sobě modré tričko a legíny, přišlo by jí, že se dívá do zrcadla.
Dívka proti ní se usmála. "Ahoj. Já jsem Rosalinda. Ty musíš být moje sestra Elena."
Elena k ní pomalu došla a objala ji. "Moc ráda tě poznávám."
Rosalinda se odtáhla a upravila si šaty. Pak se zahleděla na Damona s otazníkem vepsaným ve tváři.
"Damon Salvatore," představil se Damon a potřásl dívce rukou. "Elenin přítel."
Stefan zkřivil rty, ale byl zticha. "Pojďme dovnitř, ať se seznámíš s Jeremym, Rosie," navrhl jí.
Stefan, Rosalinda i Damon prošli dovnitř. Elena zůstala ještě chvíli stát venku a přemýšlela...

**

Matt vyšel z domu Salvatorových a teprve, když se ujistil, že ho nikdo neposlouchá ani nevidí, posadil se na lavičku a vytáhl mobil. Pak vytočil číslo.
"Ach, Matte!" Ozvalo se radostně.
"Ahoj Rebekho," pozdravil Matt. "Jdu od Salvatorů. Už vím, co se děje."
"Povíš?"
"Jo. A přivedeš Klause na falešnou stopu?"
"Jasně."
"Dobře. Přijela Elenina sestra Rosalinda. Už včera jsem se dozvěděl, že má sestru, ale musel jsem si to promyslet, než jsem ti zavolal. Vypadá úplně jako ona a je to hrozně divné. Co myslíš?"
"Musím se na ni přijet podívat. Každopádně díky, žes mi to řekl."
"Jo, jo. Tak ahoj," loučil se s ní.
"Ahoj Matte," rozloučila se i ona.
"Ahoj Rebekho," řekl nakonec a zavěsil.

**

"Caroline."
"Klausi."
Bylo zbytečné předstírat, že ho nevidí. Už si nemyslela, že je pokaždé náhoda, když ho potká. Určitě ji sledoval.
"Co se děje?" zeptala se. Byla to oprávněná otázka. Klaus nevypadal moc dobře - byl ještě bledší než obvykle a měl dost podivný výraz.
"Moje sestřička se vrátila," ucedil a posadil se na zídku Carolinina domu vedle ní.
"Jak to?" udivilo Car.
"Někdo z ní vytáhnul tu dýku," zamručel Klaus rozzlobeně.
"Ach ne," vzdychla Caroline. "Vím, kdo to byl. April."
"Kdo to je?" nechápal.
"Proboha! April Youngová. Její táta umřel při tom výbuchu. Kamarádila s Rebekhou."
"Aha," zamumlal a odevzdaně pokrčil rameny. "Super - teď je nás ještě víc na hledání toho léku. To teda chybělo."
Dlouhou chvíli bylo ticho. Pak Caroline vstala a zamířila do domu. "Ahoj Klausi. A pozdravuj Rebekhu," utrousila přes rameno.

**

Sotva Caroline zavřela dveře, někdo ji popadl a přimáčkl ke stěně. Zalapala po dechu.
"Rebekho," pokusila se promluvit, když poznala tvář, která na ni byla přimáčknutá.
Rebekah se usmála. Pustila Caroline a pak se jí zadívala do očí.
"Posaď se," ovlivnila ji. Caroline si sedla na židli u stolu v kuchyni.
"Ani se nehni. Dej mi svůj mobil," pokračovala a Caroline jí telefon podala.
Přijeďte prosím k nám domů. Potřebuji vaši pomoc. Je to důležité. Caroline
Dopsala zprávu a sedla si vedle Caroline. Bude chvíli trvat, než všichni dorazí. Ale až dorazí bude to zábava, pomyslela si.

**

"Caroline?" Ozvalo se za dveřmi a blonďatá dívka sedící na židli v kuchyni se pokusila vstát. Ale nešlo to, ovlivnění, které Rebekah provedla ji drželo na místě.
"Pojď dál, Stefane!" zavolala a připadala si dost divně, že tu jen tak sedí a láká své přátele do pasti. Ale Původní upírka jí přikázala, ať je pozve dál a o ní se ani slovem nezmíní, takže to Car musela udělat.
Dveře se otevřeli´a vešel Stefan. Vypadal dost zničeně, ale vešel za Caroline do kuchyně a provrtával ji pohledem.
"Co se děje?" zeptal se podezíravě.
V tu chvíli vystoupila ze stínů Rebekah. "Posaď se, nevstávej a nehýbej se" ovlivnila Stefana a on to udělal.
"Co tu děláš?! Kdo z tebe vytáhnul dýku? Kdo byl tak absolutně pitomý?!" křičel Stefan.
"April," odvětila klidně Caroline, která se s celou situací smířila mnohem lépe než on.
"Ano, zlatá April Youngová," usmála se Rebekah. "Už bylo načase, aby něco udělala.
"Ještě čekáme na Elenu, že?" hádala Caroline smutně.
Rebekhin úsměv se roztáhl do pobaveného šklebu. "Máš pravdu," potvrdila.
V tu chvíli se ozval zvonek.
"Eleno, pojď dál!" křikla Původní upírka. "Posaď se, nehýbej se a nevstávej."
Co Eleně zbývalo - musela Rebekhu poslechnout...

**

"Kde je Elena?" zajímalo Damona. On a Jeremy měli odjet a Damon se s Elenou nestačil rozloučit.
Matt pokrčil rameny. "Nevím. Je to divné, navíc Stefan taky zmizel."
Damon něco zamumlal a nechal to radši být.
"Kde vlastně bude Rosalinda bydlet?" zeptal se Jeremy, který se náhle objevil v obýváku.
"No, nevím. Elena říkala, že zůstane tady, takže Rosalinda asi nejspíš taky," spekuloval Damon.
"Aha," zamumlal Matt, Jeremy jen kývl.
Ozvalo se zapípání. Damon sáhl do kapsy pro mobil a podíval se na displej. Dostal novou zprávu od Eleny.
Ahoj Damone, všechny nás má Rebekah, neřeknu ti kde, protože bys mě šel zachránit. Ale neboj - pomoc už je na cestě. Miluji tě. Elena
Ano, ta zpráva až na její obsah byla velmi milá. Ale proč to znělo, jako když se s ním loučí? A jaká pomoc je na cestě?

**

"Elena a Stefan - mezi vámi se nic nezměnilo, vypadá to," konstatovala Rebekah, kterou po chvíli přestalo bavit tři upíry jen pozorovat.
Stefan sklopil hlavu. Elena uhnula pohledem. Caroline se zahleděla na své nové bílé kozačky.
"Něco mi uchází," přiznala neochotně Původní upírka. "Co je to? Co se děje?"
"Já a Stefan jsme se rozešli," oznámila Elena klidně.
"Rozešli??" Na Rebečhině tváři se objevil údiv. To opravdu nečekala. "Proč?"
Nikdo se neodhodlal odpovědět. Všichni se dívali všude možně, jen ne po sobě a na Rebekhu.
"Stefane, odpověz mi. Co provedla tak hrozného, že jsi jí to neodpustil?" ovlivnila ho.
"Spala s Damonem."
Elena s prásknutím zvedla hlavu ze stolu, kde ji měla položenou a nevěřícně se podívala na Caroline a pak na Stefana.
"Chudáčku," politovala Stefana Rebekah. "Proč ale byla tak bezcitná? Caroline?"
"Je připoutaná k Damonovi," sdělila jí blondýnka.
"Pouto oddanosti, úžasné," švitořila Původní upírka.
Elena se s přivřenýma očima jako kočka podívala na Rebekhu. "Nikdo nemáte pravdu," zamumlala.
"Co?" zajímalo Rebekhu.
"Nevyspala jsem se s Damonem kvůli tomu poutu, ale kvůli tomu, že jsem do něj zamilovaná," přiznala Elena, když ji Rebekah ovlivnila. Pak náhle znovu získala svůj výraz a rozhlížela se kolem, jako by nemohla vysvětlit, co to právě řekla.
Stefan se narovnal a nevěřícně na ni zíral. Caroline si složila hlavu do dlaní.
"Velice zajímavé," usmála se Rebekah.
Zbytek rozhovoru už Elena téměř nevnímala. Jen odpovídala znovu a znovu na upírčiny otázky ohlédně léku, ale myšlenkami byla jinde. Stále musela myslet na Damona..

**

Ozval se zvonek u dveří. Rosalinda okamžitě vyskočila z křesla v obývacím pokoji u Salvatorových. Rozběhla se ke dveřím a otevřela je.
Dovnitř vešli Stefan, Elena, Caroline a Tyler. Všichni byli podivně zticha a vypadali vyčerpaně.
"Co se stalo?" zeptala se Rosalinda, která o ně měla velikou starost.
"Jak, co se stalo? Jen se vrátila šílená Původní upírka, všechny nás ovládla a skoro zabila! Ne, nic se nestalo, vůbec nic!" rozkřičel se Tyler.
"Upírka? Tylere, jsi v pořádku?" nechápala Rosalinda.
"Ne, vůbec ne! Proč jste jí sakra neřekli pravdu! Vždyť jednou stejně přijde na pravdu, na kterou přišel už skoro každý!" Tyler nebyl k zastavení.
Caroline mu položila ruku kolem pasu a snažila se ho uklidnit. Stefan a Elena stáli u dveří a jen vystrašeně zírali.
"Jakou pravdu?" zajímalo Eleninu sestru.
"Proboha, přece, že upíři existují! Že existují vlkodlaci, čarodějnice a jiné stvůry!"
Caroline se znovu pokusila Tylera obejmout. Tentokrát se jí to povedlo, ale Rosalinda už věděla všechno. Už nemělo smysl něco předstírat.
Elena, která držela v ruce mobilní telefon a chystala se zavolat Damonovi také ztuhla. Podívala se na svou sestru. Rosalinda byla chápavá dívka a pochopila, že to, co jí Carolinin přítel vyprávěl je pravda. Teď jí po tvářích tekly slzy.
Elena se tedy vydala na balkon si zavolat, protože pochopila, že v obývacím pokoji už nebude nic moc platná. Tyler a Caroline se vytratili. V místnosti zůstali jen Stefan a Rosalinda.
"To je hrozné," zamumlala Rosalinda.
Stefan jí objal. "Já vím," řekl a nechal ji, ať se vybrečí. "Já vím Rosie. Ale jednou si zvykneš..."

P.S.: Nešla jsem na to moc rychle? Jo a ještě něco - Rosalinda přijela tři dny předtím, než se dozvěděla o upírech. Nechtěla jsem na to jít tak rychle, ale jednou se to dozvědět musela. A promiňte, že jsem tak znežila Tylera, ale potřebovala jsem, aby někdo vybuchl a on mi přišel dobrý. A taky mám docela dobrý obrázek ke konci této části:

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ros-se ros-se | 24. ledna 2013 v 17:40 | Reagovat

Nádherné! Nemám slov.

2 Dee* Dee* | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 19:38 | Reagovat

Ahoj :)
Jů - děkuji ti za "věnování" :D :)
Cením si toho, že můžu být v článku společně s tímto nádherným dílem :)
Fakt krásné :)
Až někdy něco vydáš, dej mi vědět, budu zájemce - dej mi vědět! ;) :D

Mě se stala měnší nehoda - chtěla jsem konečně zveřejňovat první část, ale pak jsem zjistila, že se mi někde ztratilo pět kapitol :( To neni možný.... :( No, co se dá dělat - vrhnu se na to znovu... Až dám 1.kapitolku, ozvu se ti :)

3 Vesper Vesper | Web | 25. ledna 2013 v 16:48 | Reagovat

Wow, to je naprosto dokonalé! Na svůj věk píšeš krásně :) Děkuji za věnování :)

4 Dee* Dee* | Web | 26. ledna 2013 v 16:23 | Reagovat

Ahoj :)

Předem se omlouvám za spam...

Soutěžím v jedné soutěži o Nejleší seriál a sháním si hlasy...

Soutěžím se seriálem (jako pořádnej rapl) Teletubbies :D

Dej mi hlas v anketě pod tímto článkem, prosím → http://tvd-stefan-elena-damon.blog.cz/1301/sons-serial-film-1-kolo

Pokud potřebuješ hlas i ty, dej mi vědět - ráda oplatím! :)

Děkuji ti, měj se, Denisa

5 Lady Ench Lady Ench | Web | 26. ledna 2013 v 22:23 | Reagovat

No wow - jinak to nazvat  neumím. Máš talent a umíš psát skvěle! ;) Opravdu je to dokonalost sama, takže se nezdržuj a piš dál ;)

6 T-ess T-ess | E-mail | Web | 26. ledna 2013 v 22:28 | Reagovat

Píšeš opravdu moc hezky, jen bych to příště rozdělila do dvou článků - moc dlouhé :D :).

7 Lady Ench Lady Ench | Web | 27. ledna 2013 v 10:05 | Reagovat

[6]: Musím trošku namítnou... ;)Podle mě bude mít cca. 1800 až 2000 slov, což je docela obvyklý počet slov u povídek... Pak už třeba takové, co se klidně šplhají až do 10 000, což už je opravdu dlouhé. :D Neber to prosím jako buzeraci... :DDD

8 T-ess T-ess | E-mail | Web | 27. ledna 2013 v 19:09 | Reagovat

[7]: Já to neberu špatně, každý máme svůj názor. Ale beru to z pohledu čtenáře, kterému se občas tak dlouhý text číst nechce, i když to je zábavné :D.

9 Radka Radka | 5. února 2013 v 12:42 | Reagovat

Super! Skvěle napsané! Určitě pokračuj - těším se na další počtení! Moc se mi líbí některé obraty, které používáš, např. co vše může být v úsměvu: zdvořilost, kapka radosti a možná i porozumění! Takhle stylisticky vybroušené to často nemají ani "opravdoví" spisovatelští dospěláci!!!

10 Denisa Denisa | E-mail | Web | 7. února 2013 v 21:02 | Reagovat

Mohla bych se zeptat, kdy bude pokračování? :)

11 passerby passerby | Web | 25. března 2013 v 20:34 | Reagovat

Krásné :)) Pěkný blog :) Určitě dej pokračování :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama